Svátek má: Felix

Komentáře

Zbyněk Fiala

žurnalista

Biliony v čudu

Výměna ministra soustředila pozornost na zdravotnictví, ale druhá vlna covidu-19 představuje jak zdravotnický, tak ekonomický problém.

Jestliže se blížíme Španělsku, které má nejvíc infikovaných na sto tisíc obyvatel, můžeme ho brzy dohonit i v zadluženosti a ekonomických škodách. A není o co stát. V jarní prognóze OECD figurovala ČR jako země s největšími ekonomickými riziky, protože jsme do odražení koronaviru a finančního pokrytí vypnuté ekonomiky dali skoro nejvíc státních financí v poměru k HDP. Děsila zejména varianta prognózy s druhou vlnou, ale převážil názor, že jde o prázdnou spekulaci. Ostatně návrh státního rozpočtu, který teď připravuje ministryně financí Alena Schillerová, vychází z čísel před druhou vlnou.

Jenže druhá vlna už žádná prázdná spekulace není, a tak můžeme začít počítat reálněji. Ve statistikách OECD se uvádí, že ČR v loňském roce vyprodukovala zboží a služby za 462 miliard dolarů v běžných cenách. Pokud by se měla naplnit předpověď OECD, že druhá vlna zdvojnásobí náš hospodářský pokles a spadneme o více než 13 procent, mluvíme o ztracené produkci za 62 miliard dolarů.

Znamená to skok o tři roky zpátky, jako by tu Babiš nikdy nebyl. To není nic osobního, v první fázi jsme počítali méně koruny a víc mrtvé. Úspěch spočíval v tom, že se podařilo udržet virus pod kontrolou, v žádné nemocnici neukládali nemocné na chodby a nikde se starším lidem nedoporučovalo, ať zůstanou doma, stejně jim nikdo nepomůže. Kdyby tam byl jiný premiér a dosáhl stejného efektu, budeme stejně rádi, bez ohledu na HDP.

Jenže to HDP taky nelze odbýt. Úspěch vlády spočíval v tom, že ekonomiku vypnula a maximálně zabránila osobním kontaktům, což bylo rozumné vzhledem k neznámé hrozbě s možným nekontrolovatelným tragickým vyústěním. Dnes o té hrozbě víme víc. Alespoň teoreticky. Jsou tu zkušenosti s trasováním, které umožňuje nechat volně žít ty, kde virus nekoluje. Zkouší se řada očkovacích látek i léků, které pandemii přinejmenším zmírní a izolují (na ty chudší a zpozdilé). To vyvolává naději, že s vypínáním ekonomiky je konec.

Jenže známe i vedlejší účinky infekce koronavirem, která může proběhnout bez příznaků, ale zanechá po sobě škody na plicích, na srdci, na mozku. Vakcína nebude hned, a zpočátku jí nebude dost. Mrazí představa, že se začne projevovat dědictví po koronaviru masově. Zrovna ten mozek je lepší funkční, jak vlastní, tak těch v okolí.

Ve svém projevu k národu premiér Babiš vysvětlil jasně a srozumitelně, že občané se musí vrátit k odpovědnému chování z jara, pokud máme zvládnout i tuto druhou vlnu. Stydlavě pak oddrmolil, co zatím podcenil a musíme dohonit. Nejde jen o ty roušky, které každý zná a může nás proto oblažit svým vědeckým zjištěním, že když do nich půl dne funí, jsou oslintané, a osobě, která v nich huhlá, není rozumět, ani kdyby volala Hoří! Premiérovi však nebylo moc rozumět ani bez roušky, když říkal, že je taky třeba dobudovat kapacity callcenter, odběrových míst a laboratoří, spustit sebereportování, zajistit dostatek lůžek pro nemocné covidem ve středním a těžkém stavu a zejména ochránit zdravotnický personál za každou cenu (nákaza v této složce první linie vzrostla za měsíc desetkrát).

O některých věcech už jsme tu psali. Kapacitu callcenter lze zvýšit zapojením dalších oborů, které se věnují telefonickým dotazům, a nejsou to jen policisté, také výzkum veřejného mínění, různé marketingové služby, nezdravotnická call centra, vzdálený servis a podobně. Všichni mají zkušenost, jak ze zmateného bědování na protějším sluchátku vylákat podstatu věci, se kterou se dá pracovat. Získávají přitom osobní údaje, čili politickou výbušninu. Teď však není vhodná chvíle pro nějaké exhibice svobody a politici by měli rychle nabídnout regulatorní rámec, který další pomoc zdravotníkům umožní. Není od věci, že jiné služby, třeba sociální sítě, nemilosrdně semelou vaše osobní údaje k reklamnímu využití a politici se zmůžou leda na úvahy, že by se to mělo aspoň zdanit.



S tím sebereportováním je to podobné. Je určeno pro chvíli, kdy zjistíte, že covid máte, ať na základě testu, nebo že to s vámi praští. Pak by měl být na webu formulář, na který sami vyplníte, kdo a odkud jste, které příznaky máte a jestli tušíte, od koho jste to chytli, nebo aspoň kde a kdy a s kým jste byli. Znovu, osobní údaje. Musí se odfiltrovat tak, aby sloužily jen hygieně. To by neměl být technický problém v zemi, která patří ke světovým leadrům v akademickém studiu umělé inteligence a bezpečnosti kybernetického provozu (tam je třeba Avast úspěšný i obchodně).

Dostatek lůžek pro lehce a středně nemocné, další položka Babišova seznamu, je jen půlkou úkolu, byť tou větší (hodně neobratně řečeno, půlky jinak mají být stejné, jak si může každý ověřit). Nesmí se zapomínat na covid-free-zones, na nemocnice, kam covid nesmí a kde se nabídne běžné ošetření. A všude musí vládnout pevná ruka, aby nikdo bez roušky do zdravotnických zařízení nelezl.

Pokud tohle nezvládneme, dojde znovu na vypnutí ekonomiky. Jenže tady nejde jen o to, co se nevyrobí a neprodá. Jsou tam výdaje, ale nejsou tam příjmy. Zatím to nebylo tak hrozné, zadluženost byla a je relativně nízká, ale hrozná je dynamika. Nemůže to pořád růst. Přitom druhou pákou kleští, který působí v protisměru k ochromené ekonomice, je klesající kurz koruny. Tady musíme být opravdu opatrní na to, co si opatříme ze zahraničí. U půjčených peněz navíc v kritickém momentu roste také úrok, nejprve varovně mírně, a pak už nemilosrdně raketově.

Na začátku září byl dolar za 22 korun, teď stojí víc než 23, je tedy skoro o pět procent dražší. Těch pět procent musíme k poklesu přirazit, takže dojde-li na proroctví OECD, že druhá vlna nás srazí o 62 miliard dolarů níže, v naší národní měně při aktuálním kurzu to dá asi 1,4 bilionu korun. Když si vzpomeneme na jarní mobilizaci nástrojů na vytvoření skromných podmínek pro týdny běhu na místě a podněty pro ekonomickou obnovu, nešlo jen o letošní plánovaný schodek půl bilionu korun. Počítalo se také se zapojením soukromých peněz a pochopitelně těch evropských, takže během dvou let to mělo stát zhruba částku uvedenou výše. Ta se ocitne ve sféře „čudu“, odkud se těžko dobývá zpátky.

Ano, půl druhého bilionu korun v čudu. A za co? Abychom se vrátili ke stavu před pandemií? A jde to? Udělají to i jiní? Bude poptávka po produkci z minulé epochy?

Vyděsila mne posměšná poznámka ministra průmyslu (a mnohého dalšího) Karla Havlíčka, že plány Evropské komise na zelenou transformaci připomínají diplomku bez dat. Čili, že to nejde. Jenže u nás nic nejde. Všude jsou silné zájmové skupiny, které kdysi ve veřejném zájmu dostaly něco zadarmo a teď si to v soukromém zájmu hlídají, protože to extrémně nese. Veřejný zájem je jim jinde než u hlavy.

Jde o život, a vláda musí jednat podle toho. Chlácholit lid je správné, ale jen proto, aby nějakou panikou nepřekážel rozhodné akci v jeho prospěch. Jinak je to strkání hlavy do písku. Půl druhého bilionu korun jsou peníze, které se dají vyhodit, i peníze, za které se dá pořídit start zelené transformace. Samozřejmě, že nikoliv chaoticky, co nás zrovna napadne, ale při realizaci nějaké systémové vize.

Výhrady ministerstva průmyslu k obnovitelným zdrojům, že větší zatížení rozptýlenými a kolísavými zdroji naše rozvodná síť neunese, to je identifikací překážky, nikoliv špatného cíle. Jestliže v rozvodné síti investujeme těžké miliardy výhradně do století jádra, budou to další miliardy v čudu. Lidé prostě budou panely na střechy chtít, protože to bude levnější. Ekonomika začne snižovat energetickou a materiálovou náročnost, protože globální dodavatelské vazby, na které je to odkázáno, se začnou rozpadat. Bude snaha snižovat okruh nejistých partnerů, a taky vracet práci do mateřských zemí, když je to potřeba, a je to dokonce možné. Naše prachy budou v čudu a my budeme vypadat jako východní exoti, kteří nepostřehli civilizační změnu.

Musíme být odvážnější i na straně příjmů. Český daňový systém je příkladně špatný, vznikl ve chvílích pravicového poblouznění a odchýlil se od evropských standardů. To nejhorší, superhrubou mzdu, která zesílila tlak na ty chudší, navíc chceme odstranit jen tak, že výhody pro nižší příjmové skupiny po dvou letech pominou. To je nepřijatelné. Vývoj musí jít opačným směrem. O náklady krize se musíme podělit spravedlivěji. Navíc některé obory, jako třeba informatika, v současných podmínkách prožívají konjunkturu. Je koho zdanit, je kde brát. Zdroje jsou.

Změna ministra zdravotnictví usnadní řešení technických zdravotnických problémů, ale nemůžeme se vyhnout nápravě tam, kam už jeho pravomoce nesahají. Vezměme si z krize také to dobré – nezměnitelné věci lze najednou změnit, protože jiné cesty není.

Zbyněk Fiala